Umeocet ("umáč":)

Neskutečná věc...

Teda spíš pochutina nebo chcete-li přísada do jídel. Malé růžovolosové švestičky štiplavo-svíravé chutí nakládají v Japonsku do velkých sudů (do jakého dřeva nebo jaké velikosti jsou sudy opravdu netuším), přidávají k nim řasy Shizo a solný nálev (o mnoho koncentrovanější než Baltské moře:D). Nechají to tak a několik měsíců i roků se švestičky macerují.

 

Ve zdravé výživě a ve všech trochu oduševnělých nejlépe nekomerčních obchodech poté nakoupíte již zmíněný lák, přímo odleželé švestičky či pastu z nich. Moje největší zkušenost je s lákem – umeoctem, lidově řečeno „umáčem“:).

Ze začátku jsem měla z něho obrovský respekt (ten mám samozřejmě pořád, ale už se ho aspoň nebojím:) a zkoušela jsem ho přidávat do salátových zálivek. Co si budeme namlouvat, těch zálivek přes měsíc neuděláme taková množství, abychom vůbec zjistili, že tam „umáč“ je a jak vlastně chutná?

Proto jsem zvolila level 2. To, že polévky nedochucuji přísadami typu – „skvělá večeře bez námahy“, „babiččina pravá kostka do polévky“, „směs na dochucení všech polévek – nová, ještě zeleninovější chuť“ aj. je snad jasné:). Proto jsem místo závěrečného dosolování vývarů a zeleninových polévek zvolila umáč. A je to skvostné. Co nejvíce se mi osvědčilo jsou poctivé masové vývary (z kostí, v troubě pečených skeletů a cibule). Umeocet neskutečně zvýrazní právě tu masovou chuť. Ani byste tomu nevěřili. A zázrak nastane i bez komerčních chemických přísad.

No a po polévkách jste v zápětí na levelu 3:). Celý den pracujete, večer zajdete případně na nějaké to cvičení či vínko a domů se často vracíte sice plni dojmu z pohodového dne, ale bez dostatku energie. Já to tak občas mám. Hlavně když si ještě přes dám kafíčko, zapomenu na pitný režim a únava se dostaví, ani nevím jak. A v tu chvíli si sic vzpomenu na oči drásající růžový „zázrak“ postkomunistické doby, ale ta představa, že se na mě zase žaludek naštve, protože to fakt zpracovávat nechce, mě přiměje podívat se na linku, kde stojí umáč:). 1-2 polévkové lžíce naleji do 250ml skleničky a doplním vodou (volte raději studenou, čím větší teplota, tím více se ionty „rozhýbou“ v roztoku a chuť je daleko intenzivnější:)). Teď se jen stačí koncentrovat na něco hodně pěkného a nemyslet na pití umáče. Neříkám, že vždycky je to velký zlo. Někdy si prostě tělo úplně o to řekne a ten nápoj se dá zvládnout. Není to samozřejmě žádný velký luxus, ale pomůže to. A placebo ani nemusí zafungovat. Je to realita. Umeocet je přírodní zázrak v dnešním chemickém zoo chutí.