Pro tu výslednou poctivou a naprosto nedostižnou vůni po vytažení z trouby a následnou křupavou kůrku a jemnou střídku s pár "oky" mezi jste ochotni udělat skoro cokoli... - aneb má drobná pšenično-žitná závislost:)

 Jak už to tak u mě bývá, když se pro něco nadchnu, hned to chci zkusit sama vlastníma rukama. Kváskový chleba jsem si parkrát koupila v obchodech ve zdravé výživě (takové spíše cihličky, ne normální tvar typu "Šumava"). Vybírala jsem si vesměs žitné hutnější druhy pečiva (někým nazývané "překližka", "beton" či "dusík")..občas mi ale sházelo obyčejné pšenično-žitné pečivo, nadýchané a namazané neochuceným žervé se šnitlíkem (pažitka:) navrch. Ty prefabrikátní chleby, které se dneska často dají koupit mi ale nechutnaly. Cítila jsem v nich všechno možné, jen ne již zmíněný chlebový kvas a vůni upečené pšenice. Buchty - nasládlé, plné různých pokrmových tuků? byť s popisem celozrnný, vícezrnný nebo nejlépe žitný, který byl obarvený pouze karamelem v lepším případě melasou. A podvědomí se tím utužuje. Žitné pečivo musí být přece černé jak bota! Jaká blbost:/

Tak jsem si vygooglila kváskovou mapu. A byla jsem šokovaná kolik nadšenců jentak za pár dobrot (domácí vajíčko, zelenina, sypaný čaj) či za vůbec nic daruje část chlebového kvásku. Domluvila jsem si proto schůzku na předání a pustila se do chlebové výroby:). Skoro všechny začátky bývají spíš usměvné. A taky že jo:). Mé chleby se podobaly spíše pizze nebo rozpláclému štrůdlu (závin:). Nevzdávala jsem to ale. Každý týden jsem se jednou do rozdělání kvásku a pečení pustila. Nakoukala jsem na netu různé "tutoriály" a pročetla spoustu rad (hlavně na stránce pečempecen.cz). Normálně se u mě projevila čirá závist, jak šikovní lidé u nás jsou a že jim to prostě peče jedna báseň. Metoda pokus - omyl se osvědčila. A dnes již můžu říct, že to není tak obtížné, jak se na první pohled zdálo a to, že si můžete s pytlíku mouky, vody a kvásku upéct něco, co se chutí už trochu blíží našemu jihočeského "vožickému", který bohužel před půl rokem zaniknul..a že se po upečení cítíte zatraceně dobře a hlavně, že si konečně pochutnáte na poctivém božím daru.

S meltou, žervé nebo tvarohem s bylinkami, utřeným česnekem a domácími sladkými rajčátky přelité umeoctem - jste v ráji. A na chvilku i zapomente na všechny Maurerovy vyhlášené restaurace:D protože se z Vás stal pekař a gurmet. A o tom to je!:)

Těšte se na další díl Kváskový chléb II aneb jak se moje závislost posunula dál. P.S.: Mlýnek na obilí to všechno jistí!